Gymnázium Jaroslava Vrchlického Klatovy : DĚJINAMI KLATOVSKÉHO GYMNÁZIA

Výborné výsledky
Přední místa v celostátních hodnoceních středních škol, výborné výsledky studentů u státní maturity
Progresivní škola
Intenzivní zavádění tabletů a moderních technologií do výuky, výuka informatiky a volitelně i programování
Výuka cizích jazyků
Pestrost nabídky, mezinárodní jazykové zkoušky, zahraniční exkurze
Univerzálnost
Příprava na všechny typy vysokých škol, profilace studentů pomocí široké palety volitelných předmětů
Všestrannost
Bohaté kulturní a sportovní aktivity studentů, aktivní školní klub
Sport a tělesná výchova
Třída pro aktivní sportovce, kvalitní vnitřní a vnější sportoviště
Proč jít studovat na gymnázium

Opět nejúspěšnější

Nejúspěšnější gymnázium Plzeňského kraje v soutěžích a olympiádách  ve školním roce 2014/2015, 2013/2014, 2012/2013.

V posledních 5 letech jsme byli 4x první a jednou druzí. Předstihli jsme i všechna plzeňská gymnázia.

Klatovy Šumava

Dějinami klatovského gymnázia

V roce 2002 jsme slavili 190 let klatovského gymnázia. Jeho historie je ale mnohem starší a sahá až do roku 1636, kdy bylo v Klatovech založeno první - tehdy jezuitské - gymnázium.

Jeho předchůdcem byla latinská městská škola, která existovala již od 13. století. V čele stáli rektoři, tedy vysokoškolsky vzdělaní ředitelé podřízení rektorovi pražské univerzity. Ten byl nejvyšším garantem odborné úrovně těchto škol. Funkci pomocných učitelů na škole zastávali kantoři, kteří zajišťovali výuku jen v první třídě školy, protože neměli vysokoškolské vzdělání.

Škola měla tři třídy. V první se žáci učili česky číst, psát, počítat a zpívat. Hlavní náplní dvou vyšších latinských tříd, kde vyučování vedl sám rektor, bylo zvládnutí latiny jako univerzálního jazyku vzdělanců, který umožňoval studentům komunikaci v celé tehdejší Evropě a otevíral jim možnost k dalšímu univerzitnímu studiu. Latina byla v těchto třídách vyučovacím jazykem a jejím prostřednictvím se žáci seznamovali s díly klasických řeckých a římských filozofů. Jen v době husitství byla latina na čas vystřídána češtinou.

O úspěšnosti školy svědčí slavná jména jejích absolventů. Za všechny uveďme alespoň univerzitní profesory Pavla Kristiána z Koldína, předního českého právníka, Jakuba Strabo a Šimona Skálu z Koldince.

Protestantsky orientovaná škola zanikla s vítězstvím katolíků na Bílé hoře. Pokračovatelem vzdělanostní tradice v Klatovech se stali jezuité.

Ideovým původcem jejich příchodu do Klatov a tím také vybudování gymnázia byl katolický misionář páter Vojtěch Chanovský z Dlouhé Vsi, který v jezuitech viděl ideální nástroj pro rekatolizaci Pošumaví. Plným právem. Jezuitské školství bylo na svou dobu velmi moderní - využívalo například také Komenského metody názorného vyučování. Právě ono mělo být základem výchovy nové generace české inteligence - již plně katolické, jež nahradí obrovský úbytek vzdělaných Čechů, kteří kvůli svému protestantství byli nuceni po bitvě na Bílé hoře emigrovat. Byl to právě páter Chanovský, který přesvědčil válečnického zbohatlíka de Hoef Huertu, aby řádu věnoval dva domy na náměstí a tím vytvořil materiální předpoklad fungování gymnázia. K nim časem přibyl rozsáhlý majetek, jehož základ tvořily velkostatky Korálkovský, Štěpánovice a Cvrčoves. Ten umožnil finanční nezávislost gymnázia a také jeho dostupnost i studentům z nižších společenských vrstev.

Původně měla být sídlem jezuitů Plzeň. Kvůli sporům s tamními dominikány ale byly vybrány Klatovy. Jezuité vzali svůj úkol opravdu vážně, o čemž svědčí fakt, že 11. března dorazili tři první členové řádu do Klatov a již 13. dubna zahájili vyučování v hořejším Korálkovském domě na náměstí, na jehož místě dnes stojí jezuitský kostel.

Prvního vyučovacího dne se zúčastnilo 6 dětí. Před zahájením vyučování se vždy konala mše v děkanském kostele, které se studenti museli účastnit v pláštích, jimiž demonstrovali svou příslušnost ke škole.

Za deset let už se gymnázium viditelně rozrostlo - v 6 třídách se učilo průměrně 150 až 250 studentů. V době největší slávy gymnázia - např. v roce 1725 - dosáhl počet studujících úctyhodného čísla 337. Každá třída měla svého profesora, který vyučoval všechny 4 hlavní předměty - latinu, řečtinu, náboženství a matematiku. Zvláštní nadace byla zřízena na vydržování profesorů němčiny, češtiny a hudby. Třídy byly dále děleny na nižší – gramatiky - od první - principe, která sloužila jako přípravka, až po čtvrtou - syntax a vyšší - pátou poetiku a šestou rétoriku, kde učili jen řádoví kněží. Školní rok začínal zpravidla v polovině listopadu a končil v polovině října; žáci měli měsíční velké prázdniny a dále volno o všech církevních svátcích a nedělích. Velkým zásahem do pravidelného chodu gymnázia byl velký požár v červenci 1689, kdy budovu gymnázia i ostatní jezuitské stavby pohltil požár. I přesto byla v listopadu opět zahájena výuka. Škoda byla o to větší, že gymnázium sídlilo od roku 1661 v nové budově, v západní části jezuitské koleje. V roce 1720 byla dokončena samostatná budova gymnázia, nacházející se za jezuitským chrámem. Tam se studenti učili až do zrušení školy v roce 1778.

Vedle důrazu na katolictví byla hlavním cílem výuky stejně jako v případě latinské městské školy dobrá znalost latiny, která zůstala i v novověku klíčem k vyššímu vzdělání. Vedle toho se jezuité systematicky věnovali rozvíjení paměti. Proto deklamace učiva, které následovaly po jeho probrání a zopakování, měly často veřejnou podobu a znalosti studujících a jejich paměťové schopnosti byly prověřovány a prezentovány i formou divadla.

Celkový počet jezuitů v Klatovech se pohyboval mezi 16-21 a v letech 1663-4 je mezi nimi jmenován významný český historik Bohuslav Balbín. Velkým problémem se stala vysoká fluktuace členů řádu, která neumožňovala vytvořit pevný kádr profesorského sboru. Přesto se klatovské gymnázium stalo proslulým kvalitou své výuky a mezi jeho žáky nacházíme jak děti měšťanů z Klatov a širokého okolí, tak řadu studentů z šlechtických rodin - dokonce až z Bavorska. Prestiž ústavu byla dána i vysokými kázeňskými tresty, včetně propuštění ze školy kvůli špatnému chování. Podporu veřejnosti si jezuité získávali častými veřejnými zkouškami, disputacemi, alegorickými obrazy a divadelní produkcí. První divadelní představení se konalo již v roce 1636 - byla to hra „Zikmund, král a mučedník“, po které následovaly mnohé další, ale vždy s náboženskou tematikou.

Zlomem v životě gymnázia se stal rok 1740, kdy na český trůn nastoupila Marie Terezie. Byly přijaty nové studijní řády a na jejich základě došlo k rozšíření výuky o dějepis, povinnou němčinu a přírodní vědy. I přesto zůstávala vedle latiny vyučovacím jazykem také čeština a patří k nehynoucím zásluhám jezuitského řádu, že po celou dobu existence Gymnázia v Klatovech byla čeština používána jako plnohodnotný vyučovací jazyk. Jezuité tak vychovali řadu českých vzdělanců, kteří stáli u zrodu a zdaru českého národního obrození.

Dalším významným vkladem jezuitského působení pak bylo šíření myšlenek osvícenství. Z klatovských jezuitů uveďme alespoň pátera Morgensterna, Ignáce Kornovu či pozdějšího oficiálního českého historika Františka Pubičku, kteří svými osvíceneckými názory pozitivně ovlivnili generace českých studentů a i tím podpořili rozvoj českého národa na přelomu 18. a 19. století. V tomto prostředí klatovského gymnázia vyrostli také dva přední čeští vzdělanci a vlastenci - Josef Dobrovský a Václav Matěj Kramerius.

Nástup osvícenství a s ním spojené omezování vlivu církve ve všech směrech však znamenalo konec jezuitského řádu i konec klatovského gymnázia. Papež Kliment XIV. zrušil řád roku 1773, v tomtéž roce byla budova jezuitské koleje v Klatovech přeměněna na jezdecká kasárna a roku 1778 je škola z Klatov přeložena do Písku. V Klatovech - od roku 1751 krajském městě - je zřízena jazykově německá Hauptschule.

Z hlediska úrovně vzdělání to byl krok zpět. Hauptschule nebyla přípravou na další univerzitní studium, a tak Klatovští museli za vyšším vzděláním do Písku či Plzně. Gymnaziální studium se tudíž pro nemajetné studenty stalo nedostupným.

Klatovská obec se proto od roku 1781 systematicky snažila o znovuobnovení gymnázia ve městě. Pro město to znamenalo nemalou finanční zátěž - bylo třeba obstarat budovu, učitele a vytvořit peněžní fond, z jehož výnosu by bylo možno financovat provoz školy. Vše se podařilo vyřešit - novou gymnaziální budovou se stal zrušený klášter dominikánů, byla podepsána smlouva s emauzským benediktinským klášterem o pedagogickém působení benediktinů v Klatovech a město prodejem 5 rybníků spolu s veřejnou sbírkou získalo potřebné finance na gymnaziální fond. Nic tedy nestálo v cestě tomu, aby se 4. listopadu 1812 za účasti představitelů města i kraje znovuotevřely brány gymnázia.

Obnovená škola měla zpočátku 5 tříd - tři gramatiky a dvě humanitní, ve kterých zasedlo první rok 153 žáků. Prvním prefektem se stal páter Matyáš Robert Petr. I zde byla hlavním vyučovacím jazykem, stejně jako základním předmětem výuky, latina. Obtížnější učivo se vykládalo německy, což odpovídalo i národnostní skladbě učitelů. Čeština tedy ztratila své předcházející postavení druhého jazyka. Ojedinělou výjimkou použití češtiny byl přednes české elegie „Na musu slovanskou“ tehdejším prefektem Maurusem Ťoupalíkem u příležitosti oznamování prospěchu žáků v roce 1839. V letech 1812 - 1848 se učilo jen 18 hodin týdně.

V roce 1818 dochází k první významnější změně ve struktuře školy. Na základě císařského rozhodnutí je počet tříd rozšířen o šestou třídu - existují tedy 4 gramatiky a 2 humanitní třídy. Školní rok začínal 3. listopadu a končil v půlce září. Po skončení prvního a druhého pololetí se konaly veřejné zkoušky. Krátce po znovuotevření se gymnázium vrátilo k praxi třídních učitelů, kteří kromě náboženství učili všem předmětům. Roku 1819 došlo k omezení výuky přírodních věd na gymnáziu - přírodopisu a fyziky.

Zásadním mezníkem rozvoje gymnázia se stal rok 1848. Gymnázium se stalo osmitřídním a byla zavedena státní maturitní zkouška. Definitivně se také prosadila praxe odborných profesorů, kteří učili jen předměty své specializace. Zavádějí se též nové předměty - na českých gymnáziích je to český jazyk, dále němčina, opět se na gymnázium vrací fyzika a přírodopis. První krok byl také učiněn na dlouhé cestě od církevního k státnímu gymnáziu - roku 1849 je dozor nad středními školami svěřen zemským inspektorům, práva emauzského opata zasahovat do dění a personálních změn na gymnáziu jsou významně omezena. Na sklonku školního roku 1848/49 jsou poprvé vydávána česky psaná vysvědčení, první maturitní zkouška proběhla ve školním roce 1850-1851, kdy byl prefektem Jan Václav Šanda. V roce 1862 se studenti dočkali první hodiny tělesné výchovy pod vedením učitele Ignáce Mejsnera.

Gymnázium se v této době rovněž stává aktivním kulturním a osvětovým centrem Klatovska. Součástí první školní zprávy z roku 1851 bylo pojednání učitele Václava Žirovnického „O zásluhách Josefa Jungmana o řeč a literaturu slovanskou“, učitel Josef Andrlík publikoval přírodovědný popis klatovského okolí atp. Pro studenty vyšších tříd je odebírán literární časopis Lumír, českými knihami je obohacována gymnaziální knihovna. Škola patřila mezi zakládající členy Matice české. Gymnázium je tedy nejen jazykově, ale i duchovně české a přispívá tak k rozvoji českého etnika v česko - německém pohraničí. Roku 1866 bylo pak oficiálně prohlášeno za české a čeština se stala jediným vyučovacím jazykem. V té době ústav navštěvovalo 340 žáků, z  toho 276 Čechů a 64 Němců.

O čtyři roky dříve - 4. listopadu 1862 - oslavilo gymnázium 50 let svého obnoveného trvání. Do další padesátky vstupovalo ve zcela jiném postavení. Protože pražští benediktini nestačili na nové nároky gymnaziální výuky ani jazykově, ani odborně, Klatovy rozvázaly s emauzským klášterem roku 1870 smlouvu.

Úkolem vybudovat světské státní gymnázium byl pověřen Josef Podstatný, který stál v čele gymnázia v letech 1870-1889. Tomu se také podařilo tento úkol splnit, když je škola roku 1880 prohlášena státním gymnáziem, a to po splnění podmínky vídeňského ministerstva školství, aby vybudovalo novou gymnaziální budovu. Stalo se tak v letech 1876-77. Statut státního gymnázia pak přinesl potřebnou stabilitu a lepší finanční zajištění školy.

Ta však ani zdaleka nežila jen úsilím o zlepšení svého materiálního zázemí. Naopak - může se v této době pochlubit i intenzivním působením na duchovním poli. Řada pedagogů byla literárně činná. Uveďme alespoň Jindřicha Niederleho, který publikoval nejen v regionálním Šumavanu, ale i v tehdy prestižních literárních časopisech, jako byl Lumír či Světozor. S básnickou múzou obcovali dále Hanuš Věnceslav Tůma či dvojice B. Pošík a V. Petrů, která vedle překladatelské činnosti sepsala a vydala literárně teoretickou studii Česká poetika.

Snad nejznámějším představitelem této literární tradice je učitel a básník Alois Vojtěch Šmilovský.

Velkou zásluhou těchto klatovských pedagogů je, že také podnítili literární činnost svých žáků. Uveďme alespoň tři nejznámější jména - Rudolf Mayer, Karel Klostermann a především Jaroslav Vrchlický. Na přelomu let 1868-69 vydávala skupina septimánů z okruhu Heinricha Jiříka a Františka Weniga dokonce školní literární časopis Kramerius.

Ani profesoři přírodovědných předmětů se nemuseli za své žáky stydět - přední čeští lékaři Josef Thomayer, přítel a spolužák Jaroslava Vrchlického, profesor pražské univerzity Josef Reinsberg či jeho vídeňský kolega Josef Drozda jsou toho jasným důkazem.

Specifickou skupinu pak tvoří studenti gymnázia, kteří odešli na právnické fakulty a posléze se stali předními osobnostmi českého politického a veřejného života. Na úrovni regionální politiky to byl bezesporu Karel Hostaš - v letech 1912-1919 starosta města Klatov - na úrovni celonárodní a celostátní pak asi nejvýznamnější absolvent našeho ústavu Antonín rytíř Randa: prezident České akademie věd a umění, zakladatel české právní vědy, ministr rakouské vlády v letech 1904-1906 atd. Zapomínat nesmíme ani na významného českého historika Dr. Jindřicha Vančuru, slavného stavitele a mecenáše Josefa Hlávku a celou plejádu dalších.

Státní gymnázium v Klatovech studovalo průměrně 300 studentů v 11 třídách. Od primy do kvarty existovaly vždy dvě paralelky a od kvinty do oktávy jen jedna třída v každém ročníku. Důvodem úbytku studentů na přelomu kvarty a kvinty byla pravděpodobně zvýšená náročnost studia. Každý rok se ke studiu na gymnáziu hlásilo zhruba sto dětí.

Páteř výuky představovaly i nadále klasické jazyky - latina, která se učila od primy do oktávy v rozsahu až 7 hodin týdně, a řečtina, se kterou se žáci setkali již v sekundě. Z jazyků byly dále zastoupeny čeština a němčina a nepovinně si studenti mohli zvolit i francouzštinu. 3 hodiny týdně souhrnně patřily dějepisu a zeměpisu. Matematika, fyzika, přírodopis reprezentovaly přírodní vědy. Dále se na gymnáziu vyučovalo kreslení, krasopisu, rýsování, tělesné výchově, filozofické propedeutice a náboženství. Profesorský sbor se sestával z 20 pedagogů.

Maturitní zkouška byla stejně jako dnes rozdělena na část písemnou a ústní. Písemné práce se psaly z češtiny, latiny, řečtiny, němčiny a matematiky. Poté se přistoupilo k ústní části, kde se vedle těchto předmětů mohlo maturovat také z dějepisu, zeměpisu a fyziky.

Češi měli mezi studenty drtivou převahu - výjimkou tvořili jen 1-2 němečtí studenti. Převažujícím náboženstvím bylo katolické, ale výjimkou nebylo ani židovské či evangelické. Studoval zde i jeden muslim.

Výuka na gymnáziu začínala na počátku 20. století v půlce září a probíhala až do poloviny července. V září 1907 pak do jeho lavic zasedly i první studentky - M. Bělohradská a A. Pichnerová. Roku 1909 se osnovy rozšířily o nové předměty - chemii, deskriptivní geometrii a znovu tělocvik. Škola získává status reálného gymnázia.

Jeho pedagogové nejsou jen zdatnými učiteli, ale i významnými činovníky klatovského společenského a kulturního života - jako vážení členové zasedali na schůzích Měšťanské besedy, Literární jednoty a dalších osvětových spolků, v městském i okresním zastupitelstvu, v radě Městského muzea, účastnili se práce v klatovských politických stranách. Za všechny uveďme alespoň Jiřího Gutha - Jarkovského, spoluzakladatele Mezinárodního olympijského výboru a hlavního ceremoniáře Pražského hradu v době prvního prezidentství T. G. Masaryka, který v Klatovech působil v 90. letech 19. století jako profesor matematiky a geometrie.

Také studenti žili bohatým kulturním životem. Prakticky v každé třídy od sexty výše vycházel třídní časopis, kde převažovala milostná poezie či vlastenecky laděné články. Četná byla také studentská návštěvnost divadelních společností, které v Klatovech vystupovaly. Studenti dále navštěvovali taneční, ale i četné hospůdky a herny.

V této atmosféře oslavilo gymnázium roku 1912 100. výročí svého obnoveného trvání, jeho trvalou připomínkou je vzpomínkový almanach, redigovaný Masarykovým žákem Jindřichem Vančurou.

Velkolepé oslavy tohoto výročí se staly pomyslným vrcholem dosavadní existence gymnázia, po němž přišel dramatický pád v podobě vypuknutí první světové války. Konec demokratických poměrů v Rakousku, zvýšený národnostní útlak Čechů, odvody na frontu a tisíce mrtvých, zoufalý nedostatek základních potravin i násilná státní indoktrinace studentů ve prospěch „spravedlivé“ války, to vše radikálně změnilo poklidný život studentů a učitelů gymnázia. Žáci jsou nuceni pomáhat při polních pracích či dopravě raněných do lazaretů, vzhledem k zabrání všech měšťanských škol jako vojenských nemocnic probíhala výuka jen do 13 hodin - odpoledne se v gymnáziu učí hoši z měšťanské školy. Předčasně jsou udělována vysvědčení dospělosti, aby studenti posledních ročníků mohli dříve odejít na frontu, která se řadě z nich stane osudnou. Anebo také přebíhají na stranu formujících se československých legií a bojují za nový stát. V tom jsou jim vzory i někteří učitelé gymnázia - například Vratislav Čermák či Karel Peters, který se podílí na formování klatovské „mafie“ - protirakouského spolku klatovských občanů. Oba jmenovaní sehráli také významnou úlohu při konstituování československého státu 28. října 1918 v Klatovech. Den konce války a vzniku samostatného státu je radostně přijat rovněž studenty gymnázia, kteří připravili 29. října 1918 průvod městem.

V éře Československé republiky navázalo gymnázium na svůj úspěšný předválečný vývoj. Tuto kontinuitu symbolizoval i ředitel gymnázia Rudolf Soukup, který je ve školním roce 1926/27 vystřídán Karlem Petersem.

Školní rok začínal stejně jako dnes počátkem září a končil v červnu. V květnu a červnu probíhala písemná a ústní část maturity. Tu každý rok skládalo zhruba 20-22 studentů. Obecně na škole v době první republiky studovalo průměrně 400 žáků ročně.

Chod školy i skladba předmětů se změnou politických poměrů výrazně nezměnily - novinkou byl snad jen vznik rodičovského sdružení, přibylo ale veřejných akcí a oslav, kterých se škola jako instituce i její studenti a pedagogové účastnili. Zmiňme alespoň vzpomínku na sté výročí úmrtí Karla Hynka Máchy či především příjezd prezidenta Masaryka do Klatov 3. května 1923 anebo 20. výročí úmrtí Jaroslava Vrchlického. 25. září 1932 byla slavnému básníkovi a absolventovi klatovského gymnázia odhalena pamětní deska na budově školy a 17. února 1933 udělilo Ministerstvo školství gymnáziu čestný název „Státní československé reálné gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech“.

Tradičně dobrá byla úroveň kulturního života školy. Za kulturou se začalo jezdit také do plzeňského divadla, ať už na operu či činohru. Divadlo se hrálo i na škole samé - v prosinci 1928 například hra „Mluvící pták“, ve 30. letech byly pořádány kulturní večery, kde se recitovaly básně a kde také hrál studentský smyčcový orchestr. Ten měl v repertoáru rovněž „Směs národních písní“, jejímž autorem byl tehdejší septimán a pozdější univerzitní profesor František Malíř. O bohatosti tehdejšího kulturního života svědčí i každoroční návštěvy Francouze R. Alléona z Paříže, jenž na gymnáziu recitoval moderní francouzskou poezii a prózu.

Intelektuálně a umělecky plodné ovzduší gymnázia podněcovalo i nadále bohatou literární činnost jeho studentů - na škole maturovali čeští básníci Jan Šnobr a František Gottlieb, pozdější spisovatel Jan Pilař a budoucí profesor české literatury na Karlově univerzitě František Buriánek vydávali od roku 1934 školní literární časopis.

Studenti té doby však nežili jen radovánkami ducha - sport byl na gymnáziu také doma. Pravidelně se účastnili školních her na cvičišti místního Sokola, jezdili na celostátní školské hry do Prahy a velmi dobrých výsledků dosahovali i na mezinárodních kláních - žák Václav Chmelík získal na studentských sportovních závodech v Paříži třetí místo. Tenis, kopaná, gymnastika, lehká atletika - to jsou nejčastěji pěstované sporty 20. let. Velkou zásluhu na rozvoji tělovýchovných aktivit na gymnáziu má bezesporu Karel Hampl, s jehož nástupem na počátku 30. let je spojeno masové rozšíření lyžování. Profesor Václav Říha zase podněcoval své žáky k pěstování turistiky.

Právě ve 30. letech význam sportu prudce vzrostl. Nástup německého nacismu znamenal akutní ohrožení demokratického Československa. Školní tělocvik tedy nesloužil jen k fyzickému rozvoji žáků, ale také k přípravě branců pro budoucí válečný konflikt. Výuka tělesné výchovy se proto rozšířila o branné prvky. Obranu vlasti mělo také podpořit časté zdůrazňování vlastenectví a národních motivů v dějepise i dalších předmětech. Tyto výchovné cíle byly zdůrazněny i návštěvou druhého československého prezidenta Edvarda Beneše v Klatovech 8. května 1937, jehož přivítání na náměstí se zúčastnili rovněž studenti gymnázia.

O to tragičtější dopad mělo uzavření Mnichovské dohody a odstoupení československého pohraničí Německu. Pro všechny Klatovany to byla věc o to bolestnější, že Šumava se stala německým územím. Symbolickým vyjádřením všeobecného smutku se stal 28. říjen 1938, který poprvé po 20 letech nebyl státním svátkem a ve škole probíhala normální výuka. Od 15. březen 1939, kdy proběhla okupace zbytku českých zemí německou armádou, se začala psát snad nejsmutnější kapitola v dějinách nejen klatovského gymnázia. Příznačný byl pro tento rok odchod předního klatovského demokratického politika Karla Peterse z místa ředitele školy.

Radikální změny postihly školu ve všech směrech. Okamžitě je zakázaná výuka českých dějin a citelně se oslabuje výuka dějepisu vůbec. Naproti tomu roste počet hodin němčiny - německý jazyk se učí sedmkrát týdně a jednou týdně se německy učí hodiny matematiky, zeměpisu a dějepisu. Také učitelé musí povinně navštěvovat kurzy němčiny. V dějepisu a zeměpisu jsou navíc probírány jen dějiny a geografie Hitlerovy velkoněmecké říše. V roce 1942 je zakázaná výuka české literatury a dějin náboženství. Posílen je naopak tělocvik, který má být přípravou pro budoucí fyzické využití studentů při tzv. totálním nasazení. Relativně nedotčeny jsou předměty typu latina či deskriptivní geometrie. Novinkou mezi jazyky je italština jako jazyk spojence Německa.

Na německý příkaz musely být ze školní knihovny i výuky odstraněny všechny „závadné“ knihy, které se týkaly problematiky Československé republiky a slavných osobností českých dějin nebo které byly psány zakázanými, tj. především židovskými a levicovými autory apod.

Vyučování bylo zredukováno také časově. Školní den začínal až v 8, 45 hodiny trvaly 35 minut. V zimě jsou na škole dlouhé uhelné prázdniny. Studenti si chodili nejprve jednou za 14 dní, později jednou za měsíc do školy pro úkoly, které vypracovávali doma.

Přes uvedené restrikce rostl počet žáků. Školu začaly navštěvovat děti rodičů, kteří byli nuceni se odstěhovat ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, a od roku 1942, kdy bylo zrušeno Gymnázium v Sušici, také studenti tohoto ústavu. Vyhrotily se tak letité problémy s nedostatkem školních učeben, takže se přechodně učilo i v bytě ředitele, v místnostech klatovské „Besedy“, v prostorách arciděkanství apod.

Tvrdé represe postihly učitele a studenty tzv. židovského původu - byli nuceni okamžitě opustit školu. Student L. Singer ze Sušice zahynul následně s celou svou rodinou v koncentračním táboře Osvětim. Jeho osud sdílelo dalších 38 abiturientů gymnázia, kteří byli popraveni, padli na frontách druhé světové války nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Životy řady studentů byly rovněž v ohrožení života, když byli v závěru války povoláni na tzv. totální nasazení v bombardovaném Německu, aby se podíleli na vojenské výrobě či odklízení trosek německých měst. Jednalo se především o ročníky 1924 a 1925. Stejný osud čekal také některé pedagogy.

Jeden z nich se stal dokonce přímou obětí zrůdného nacistického režimu. V době heydrichiády - v posledních červnových dnech roku 1942 - jsou zatčeni tři profesoři - Jan Halíř, Dr. Zdeněk Řezníček a Vojtěch Faměra, tehdejší ředitel školy. Po několikadenním vyšetřování byli Řezníček a Faměra propuštěni, zatímco Jan Halíř, učitel matematiky a tělocviku, byl 29. června 1942 popraven v Lubském (Spáleném) lese. Bylo mu 33 let a tragický skon mu měl být pravděpodobně odplatou za jeho levicové cítění a politickou angažovanost v pomnichovské Straně práce, nástupkyni sociální demokracie za druhé republiky.

Byly to opět kultura a sport, které pomohly přežít studentům gymnázia jejich nejhorší životní období. Pravidelně se konal cyklus literárně hudebních večerů - tzv. klatovských úterků, kde se recitovala česká poezie a hrála česká hudba. Profesoři tělocviku Hampl a Zajíc zapojovali žáky do desítek přeborů, soutěží a sportovních zájezdů, které dodávaly studentům tolik potřebnou chuť do života.

5. května 1945 se vrátila s americkými tanky svoboda také do lavic klatovského gymnázia. Nikdo ale netušil, že jen na tři roky. Po osvobození se zdálo, že se vše vrací zpět do osvědčených kolejí. Novinkou bylo jen konání každoročních lehkoatletických přeborů na počest památky popraveného tělocvikáře Jana Halíře, a to již od roku 1945.

25. únor 1948 znamenal nástup dalšího období nesvobody. Gymnázium je postiženo dvojnásobně. Jednak všeobecně panující atmosférou „třídního boje“, jednostranné komunistické ideologizace, která opět nejtíživěji zasáhla dějepis a humanitní obory, kádrování učitelů a studentů podle „třídních hledisek“ atp. Gymnázium těžce prožívá také zásadní formální změnu, která hraničila s jeho faktickou likvidací. Podle zákona o jednotné škole z roku 1948 se napřed škola mění z osmiletého na čtyřleté gymnázium. 1. září 1953 vzniká dokonce spojením gymnázia, 3. osmileté školy a 1. národní školy jedenáctiletá střední škola, která trvá až do roku 1961 a jež je jednou z mnoha inspirací „pokrokovými“ sovětskými vzory. S gymnáziem tak bylo zúčtováno jako s institucí vychovávající zavrženíhodnou intelektuálskou elitu, která nemá v pokrokovém zřízení co dělat.

Radikální změnou prošel též obsah a struktura výuky. Je zrušena latina, jsou odbourána přírodovědná praktika, omezuje se výuka cizích jazyků. Učební cyklus byl jen tříletý. Naopak roku 1959 byl rozvrh obohacen o předmět „Základy výroby“. Teorie byla probírána na škole, praxi vykonávali studenti v klatovských továrnách (ČSAD, Kozak - tam získávali výuční list pro obor brašnář) a okolních zemědělských družstvech (Sobětice, Dešenice atp.). Studentům mělo být pravděpodobně ukázáno, co je to skutečná práce - samozřejmě s nulovým efektem.

Vměšování komunistické ideologie do obsahu i formy výuky vrcholilo u maturitních zkoušek, kdy členem komise byl vždy zástupce stranických orgánů, nebo při přijímání nových studentů. V obou případech rozhodoval o budoucím osudu žáka, jeho studiu na vysoké či střední škole především jeho rodinný původ, společenské a politické postavení rodičů a jeho vztah k „socialistickému zřízení“. Odborné kvality byly zcela podružné.

Těmto změnám odpovídá i neustálé stěhování školy. Do roku 1953 funguje stále na Plánické ulici, poté se celá jedenáctiletka přesunula do dnešní Masarykovy školy, aby po výstavbě nové budovy na třídě Národních mučedníků definitivně zakotvila od roku 1959 tam. Ještě překotněji se měnili ředitelé školy za 15 let – 1945-1960 - jich bylo 6.

Vzdor nepříznivým poměrům se i v socialistické éře na škole pěstovalo umění. Pracoval téměř stočlenný pěvecký sbor pod vedením profesora Jana Dolanského. Profesor František Mracký a učitelka Marie Vohradská se zase věnovali přípravě studentských divadelních představení. V 60. letech na škole funguje recitační kroužek Lampa. Úspěšně se také rozvíjela sportovní tradice školy - studenti byli úspěšní zejména v lehké atletice, a to i na celostátních soutěžích.

Podstatně méně populární pak byla povinná účast studentů na brigádnických a veřejně prospěšných pracích typu vysazování stromků na Šumavě či sběru mandelinky bramborové. Během prázdnin studenti pomáhali při žních. Na přelomu srpna a září se konaly pravidelné chmelové brigády v Soběchlebech a Blšanech na Podobořansku, na začátku října zase vyráželi žáci místo výuky na několikadenní sběr brambor. Studenti tak fungovali jako levná pracovní síla, nehledě na zameškané hodiny.

Změna poměrů nastala počátkem 60. let, kdy došlo k částečné liberalizaci v zemi. Oteplení v politice mělo svůj dopad i na další osudy naší školy. Jedenáctiletá střední škola se v průběhu školního roku 1960-61 rozděluje na Základní devítiletou školu (ZDŠ) a Střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ), které jsou ale nadále organizačně propojeny. Mimo jiné i osobou ředitele, jímž je Josef Lerach. Tento stav končí ve školním roce 1964-65, kdy se ředitelem střední školy stává Antonín Kraus a Josef Lerach zůstává v čele základní školy. V roce 1969 se pak konečně SVVŠ přejmenovává na tradiční gymnázium.

V polovině 60. let se mění i model výuky na SVVŠ. Třídy jsou rozděleny na humanitní, v nichž je povinná latina, 4 hodiny češtiny a povinná maturita z dějepisu, a přírodovědné, kde jsou posíleny hodiny matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie. Spolu s tím jsou omezovány hodiny předmětu základy výroby. Po přejmenování školy opět na gymnázium se nevyhovující tříletý cyklus rozšiřuje na 4 roky.

Škola v té době zápasí se stálým nedostatkem výukových prostor i materiálního vybavení. Přesto je velice úspěšná a každoročně 90% jejích absolventů pokračuje ve studiích na vysokých školách. Studenti prokazují také skvělé výsledky v celostátních odborných soutěžích - příkladem byl úspěšný matematik Jan Nauš či Jana Haasová. Obecná liberalizace poměrů znamenala i výjezdy gymnazistů do zahraničí. Například Jiří Voráč tak mohl strávit část svých studií ve francouzském Dijonu. Další vlna politické demokratizace se projevuje i v nástupu moderních pedagogických proudů - i ve sborovně gymnázia se hovoří o individuálním přístupu k žákovi, o pomoci talentům, posilování motivace studentů atd.

V 60. letech dochází k obnově tradice konání studentských majálesů. První proběhl na konci května 1966 za účasti všech klatovských středoškoláků - jeho hlavní akcí byl průvod studentů městem. V roce 1969 se uskutečnil v rámci Majálesu bohatý program v Lázních na Úhlavě a v letním kině, kde byla uspořádána řada akcí typu závody na chůdách, vystoupení Petra Spáleného či volba královny krásy. Zvítězila samozřejmě studentka gymnázia Jana Hotárová.

V této slibné atmosféře škola zažívá rok 1968 a jeho pokus o socialismus s lidskou tváří. I na gymnáziu učitelé seznamují žáky s kritickým pohledem na vývoj v Československu v předchozích 20 letech, dochází ke schválení návrhu na opětovné obnovení osmiletého gymnázia, poprvé je svobodně provedeno přijímací řízení, kde o přijetí žáka nerozhodují politická a třídní hlediska, ale jen jeho znalosti a dovednosti. Sami studenti zřizují Fond republiky, vedle ČSM je založena další studentská organizace Rada studující mládeže. 21. srpen 1968, den invaze států Varšavské smlouvy, znamená velký otřes, ale i další vlnu studentských aktivit. Žáci gymnázia se zapojují do protestů proti okupaci. 22. listopadu vyhlásila na škole Unie studentů a učňů stávku na podporu 10 požadavků vysokoškolských studentů, která trvá 24 hodin. V lednu 1969 také klatovští gymnazisté uctili památku studenta FF UK Jana Palacha, jenž se na protest proti okupaci upálil. V den jeho pohřbu 24. ledna 1969 je z jejich iniciativy konána tryzna, spojená se smutečním průvodem městem a zádušní mší.

Bohužel nastupující normalizace znamenala konec demokratizačního procesu, návrat celé země, a tedy i gymnázia zpět do podmínek „reálného socialismu“. Znovu dochází k personálním čistkám, zastrašování a úniku z jakékoliv veřejné aktivity do soukromého života. V roce 1970 tak odchází především z politických důvodů do důchodu dosavadní ředitel Antonín Kraus a je nahrazen Miladou Vaisovou ze střední průmyslové školy. V roce 1975 se stává ředitelem Josef Šmíd.

Symbolickým návratem starých časů je zavedení předmětu „Základy odborné přípravy“ ve školním roce 1977-78, který má stejně jako u předchozích „Základů výroby“ zajistit problematické seznámení studentů s praktickými výrobními činnostmi. Studenti si mohli vybrat jeden ze tří oborů - strojírenství, zemědělství či programování, z kterých se konaly také maturitní zkoušky. Naopak pozitivní efekt přineslo otevření matematické třídy s rozšířenou výukou matematiky a fyziky ve školním roce 1982-83.

Listopad 1989 pak znamenal začátek nové éry svobodné výuky na klatovském gymnáziu. Škola se vrací ke svým osvědčeným tradicím, když je vedle čtyřletého cyklu ve školním roce 1990-91 obnoveno i osmileté gymnázium. V srpnu 1990 je novým ředitelem školy jmenován RNDr. Pavel Krejča.

Lukáš Valeš     

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ