Mnoho zážitků, spoustu kulturních přínosů a mnoho nových kontaktů a poznávání krás Prahy, to byl můj zážitek ze Zlaté konference, kam se sjelo kolem 73 lídrů programu DofE z celého světa. Bylo mi velkou ctí se účastnit takové aktivity jako dobrovolník.
Jak to celé začalo?
Prvním a zásadním krokem bylo mé kandidování na českého delegáta a anglický pohovor. Jelikož jsem si ještě tolik jistá v tomto jazyce nebyla, brala jsem to jen jako výzvu s příslibem nových zkušeností. Nevzali mě, ale to byl podmět k tomu, abych se přihlásila jako dobrovolník, splnila další pohovor v anglickém jazyce a jela do Prahy.
Na konci října vypukla velká mezinárodní akce. Centrem byl hotel International v pražských Dejvicích.
První mou aktivitou byl tour de Terminál 1 na letiště. Spolu s dalším dobrovolníkem Martinem jsem měla čekat na mladé účastníky DofE z celého světa (Uganda, Keňa, Jižní Afrika, Kanada, Skotsko, Velká Británie, Hon Kong, Jižní Korea, Taiwan, Indie, Indonesie… ). Překvapilo mě nadšení, zájem a vstřícnost těchto lidí, každý s sebou ze své země přivezl něco nového, nový náhled na svět, na svou kulturu i na možnosti pro mladé lidi. Nezáleželo na tom, odkud kdo byl, jaké byl národnosti či kultury, všichni prošli tou samou činností, zapojili se do téhož programu Ceny vévody z Edimburgu (pod patronací jeho výsosti Edvarda, hraběte z Wessexu, nejmladšího syna britské královny Alžběty II.) a prošli čtyřmi okruhy, ale hlavně zkusili si dobrovolnictví, mohli poznat i společenské problémy a pomohli ze své vlastní vůle přispět k rozvoji jiných.
Úkolem delegátů bylo věnovat se určitému problému v Česku či Slovensku. Měli přispět k rozvoji různých organizací a vcítit se do problematiky. Nebyla jsem ve středu této aktivity, ale to mi nezabránilo prožít podstatu některých field visits ze zážitků druhých. Uchvátil mě nápad ukázat určité skupině lidí život na vozíčku, kde si jeden den vyzkoušeli být hendikepovanými a druhý den hráli rugby na vozíčkách…
Nebylo podstatou přispět jen k rozvoji organizací, ale hlavně přinést všem nové kulturní poznatky a nové možnosti, a hlavně nové kontakty. Kromě delegátů jsem pracovala i s anglickou kanceláří (byla jsem součástí české kanceláře), kde mě těšilo přihlížet k organizaci celé akce a příprav na královskou návštěvu.
Může se zdát, že všichni tentýž problém vyřeší, ale jak ho vyřeší každý jedinec (a přispívá k tomu i národnost), se může dost lišit. Mimo jiné jsem mohla setkat i se známými osobnostmi a důležitými lidmi, jako je John Amaechi, bývalý hráč NBA, nynější psycholog a velmi sympatický člověk; John May, představitel anglického DofE a muž s orlem; Taťána Kovaříková; HRH Earl of Wessex, princ Edward a další…
Posledním loučením a poděkováním všem účastníkům byla velkolepá návštěva kostela na pražské Křižovatce, kde byla připravená večeře i závěrečný program.
Zúčastnila jsem se také i zlaté ceremonie, kde oceňoval české studenty HRH princ Edward z Wessexu a český patron DofE Jiří Zrůst. To probíhalo v Senátu České Republiky s téměř stovkou oceněných.
Je těžké vybrat si jen část z celé této akce a nerozepsat se o všem, ale pokud by někoho zajímala má účast na IGE nebo by se někdo chtěl dozvědět více o celém programu DofE (Ceny vévody z Edinburghu), mohu se s Vámi se svými zážitky a zkušenostmi podělit, stačí si mě vyhledat a zeptat se.
Anna Marie Mikulecká, 4.B