Gymnázium Jaroslava Vrchlického Klatovy : VLTAVA 2020

Výborné výsledky
Přední místa v celostátních hodnoceních středních škol, výborné výsledky studentů u státní maturity
Progresivní škola
Intenzivní zavádění tabletů a moderních technologií do výuky, výuka informatiky a volitelně i programování
Výuka cizích jazyků
Pestrost nabídky, mezinárodní jazykové zkoušky, zahraniční exkurze
Univerzálnost
Příprava na všechny typy vysokých škol, profilace studentů pomocí široké palety volitelných předmětů
Všestrannost
Bohaté kulturní a sportovní aktivity studentů, aktivní školní klub
Sport a tělesná výchova
Třída pro aktivní sportovce, kvalitní vnitřní a vnější sportoviště
Proč jít studovat na gymnázium

Instagram

Gympl vážně i nevážně…
Klatovy Šumava

Vltava 2020

Když pomyslíme na naši expedici, napadají nás různé přívlastky. Mnoho z nich si dokonce odporuje. I přestože byly noci studené a plné mrazu, hřál nás rozdělaný oheň a zvonivý smích všech ostatních. Naše expedice nás naučila mnoho věcí, například životní moudro, že není nic, co by nevyřešila Apeninka. Také jsme se naučili, že si dokážeme vážit maličkostí, které během běžného života bereme jako samozřejmost.

Základním stavebním kamenem byl přítomný fotoaparát, který si v rukou střídalo několik účastníků expedice. Právě fotoaparát se nacházel poblíž každého důležitého momentu naší expedice a pomáhal nám naplňovat náš vyšší cíl.

Vraťme se tedy na úplný počátek naší expedice, na páteční desátou hodinu dopolední. Slunce začíná nabírat sílu a parta mladých studentů druhých ročníků gymnázia se sešla na vlakovém nádraží v Klatovech. V půl jedenácté nám odjížděl náš první vlak směrem do Plzně, kde jsme přestoupili do vlaku, který nás donesl až do Českých Budějovic. Během této jízdy se k nám v Horažďovicích připojili další dva účastníci, takže jsme konečně byli v plném počtu.

Náš poslední přestup se konal v Rybníku, odkud už jsme mířili do naší destinace, Vyššího Brodu, kam jsme dorazili krátce po půl čtvrté. Naším útočištěm pro první noc se stal kemp Pod Hrází, kde jsme hned po příjezdu začali stavět náš základní tábor, který se v té sobě skládal ze třech stanů. Už ten večer někteří z účastníků avizovali, že ve třech stanech se nemáme šanci vejít do osmi sudů. O tom ovšem později. Ještě před zahájením expedičního výcviku a cvičné expedice jsme zavítali do centra městečka Vyšší Brod, které jsme si chtěli prohlédnout.

Po návratu zpět do našeho základního tábora hodnotitelka naší expedice paní Palátová vybrala od všech účastníků veškerou elektroniku a následoval expediční výcvik, kdy jsme si naposledy prošli všechny body expedice. Tento expediční výcvik proběhl za plápolání táboráku, který nám zásadně zlepšil už tak promrzlou noc.

Čekala nás tedy první expediční noc, kterou si všichni budeme pamatovat podle toho, jaká nám všem byla zima, což se následně stalo hlavním tématem na sobotní snídani. Jeden z našich účastníků dokonce prohlásil, že kdyby mu dali mezi zuby papír, skartoval by jej. Všichni jsme mu v tomto prohlášení dali za pravdu. Sobotní ráno bylo tedy ve znamení teplého čaje a toastů s marmeládou.

Před námi stál jeden z nejtěžších úkolů expedice, vejít se do sudů. Brzy jsme zjistili, že luxus třech stanů pro osm osob si nemůžeme dovolit. Vyřadili jsme tedy jeden stan a smířili se s tím, že následující noc bude vypadat jako ve stáji koně Převalského. Po sbalení věcí do sudů jsme se poprvé setkali s naším vodáckým instruktorem Michalem, který nás všechny řádně proškolil po teoretické i praktické stránce jízdy na kánoích.

Hned po necelém prvním kilometru pádlování nás čekal první jez, který některé účastníky lehce vyděsil, ale nakonec jsme jej všichni zvládli bez převrácení. To dopoledne jsme zvládli ještě dva další jezy, načež jsme podle plánu zastavili na oběd v městečku Rožmberk. Po několika vodnatých jezech, které nás pořádně spláchly jsme všichni uvítali teplou čínskou polévku doprovázenou samozřejmě Apeninkou. 

Zbytek sobotní trasy se obešel bez dalších jezů a voda byla klidnější, takže jsme obdivovali krásu okolní přírody a pokoušeli se nenabrat všudypřítomné rybáře. Po několika hodinách plavby jsme dorazili do kempu U Fíka, který se stal naším útočištěm pro druhou expediční noc. Na program dne přišlo losování, jaká bude sestava lidí ve stanech, vaření večeře a samozřejmě večerního ohně, který nás opět preventivně zahřál na přicházející noc.

V neděli ráno nás čekala naše druhá snídaně a balení na další dobrodružství. S údivem jsme zjistili, že balení nám nejde o nic lépe než v sobotu a neubylo zase tolik jídla, takže byl vydán rozkaz, že si každý povinně dá alespoň dvě Apeninky. Před námi se tyčil náš vrcholový cíl, kemp Krumlov za Českým Krumlovem. Většina jezů nás čekala až v samotném Českém Krumlově, tedy po obědě. Náš oběd proběhl nedaleko kempu Vltavan, kde jsme se snažili dojídat naše hojné zásoby. Potom už nám nezbývalo nic jiného, než si užít projížďku posledních jezů a kochání se překrásným městem.

Po zakotvení v kempu Krumlov nás čekalo přebalení věcí ze sudů do batohů, odevzdání pádel, vest, lodí i sudů a samozřejmě převlečení do suchého oblečení. K našemu štěstí nám čas vyšel akorát tak, abychom odjeli v pět hodin odpoledne vlakem do Českých Budějovic.

Naše expedice nás všechny obohatila po mnoha stránkách. Zjistili jsme, které předměty nám chyběly a které naopak přebývaly. Uvědomili jsme si hodnotu naší komfortní zóny, ze které jsme vystoupili. Zároveň jsme ale pochopili, že neexistuje problém, který bychom nevyřešili, pokud jej budeme řešit společně.

Zapsala Šárka Faicová