Řasy ve stratosféře – projekt s AV
V neděli 18. prosince se konal studentský experiment. Jednalo se o vystavení řas extrémním podmínkám stratosféry. K takovým podmínkám se řadí nízká teplota (dosahující velmi sympatických záporných 50°C), nízký tlak, kosmické záření (ostřelování hlavně jádry vodíku, ale i helia a ostatních prvků periodické tabulky až po uran) a UV záření (podstatné je zejména UV-B, které díky ozónové vrstvě a dalšímu průchodu atmosférou na zemský povrch dopadá v minoritním množství). Stratosféra se tak stává místem s podmínkami o něco podobnějšími těm na jiných planetách a lze zde testovat, které organismy by teoreticky pobyt na jiných planetách mohly přežít. Testují se zejména ty autotrofní, mohly by totiž být potenciálně vhodné jakožto potrava pro posádku prvních extraterestrických stanic. Stratosférické lety jsou předstupněm té už skutečně tvrdé vědy, kdy se tyto organismy vysílají na oběžnou dráhu Země. Tyto experimenty ale provádí vesmírné agentury, nikoliv skupiny zájemců. Experiment byl v pořadí druhý, ten první se konal v květnu. A oba měly stejný výsledek – řasy přežily.
Celý experiment měl institucionální zaštítění. Většinu technických potřeb zaopatřila výzkumná skupina Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Oni let organizovali, proto nesl jejich název: Fík 8. Byl už totiž osmý v řadě. Studentům jako já bylo umožněno umístit na zařízení své experimenty, byly jsme hosty. Přidal se student zpracovávající práci ohledně dozimetrie, mně bylo umožněno přidat k jejich zařízení své vzorky, které jsem připravila na Botanickém ústavu AV ČR v Třeboni. Plastové destičky, naplněny agarem, byly okupovány řasou Parachlorella kessleri. V destičce bylo šest políček, a tak byla rozdělena na třetiny. Třetina byla zakryta alobalovou folií (kvůli možnosti odstínění kosmického záření), třetina byla přikryta průhledným víkem destička a třetina byla otevřená a naplno vystavená osudu. Destičky byly tři, všechny měly stejný design. Jedna však letěla na balonu, druhá jezdila s týmem z laboratoře na letiště, odsud na místo dohledání, zpět do laboratoře (transportní kontrola) a třetí zůstala v laboratoři na stole (laboratorní kontrola). Tyto kontroly jsou důležité zejména z toho důvodu, že kdyby některá z kolonií na balonu nepřežila, bylo by jen těžko prokazatelné, že ji usmrtily extrémní podmínky. Takhle víme, že pokud by nepřežily například všechny vzorky pod alobalovou folií, není příčinou smrti stratosféra.
Balon se vznesl z letiště Plzeň-Líně 18. prosince 2022 v 16:46. Odtud putoval na jihovýchod, nad Vodňanami změnil směr na východ a poté se let stáčel i mírně k severu. Balon dopadl u obce Heřmaneč v Jihočeském kraji, kde byl ještě toho dne večer nalezen vědci z Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Putování balonu znázorňuje mapa. Značky jsou barevně odstupňovány podle nadmořské výšky, kterou balon zrovna zastával. Tmavě modré body značí výšku nejnižší, sytě žluté výšku nejvyšší. Nejvyšší naměřená výška byla 24 453 m, kde balon vlivem nízkého tlaku (a možná i jiných vlivů) praskl, přestože byl dimenzován do výšky zhruba 32 km. Teplota se pohybovala v lehce podezřelém rozmezí mezi +14 °C a -24 °C. Maximální hodnota je velice podezřelá už jen proto, že nám bylo Úřadem pro civilní letectví vydáno povolení ke startu na ten úplně nejmrazivější den, kdy teplota běžně nepřesáhla -10 °C. Zároveň není pochopitelná ani minimální naměřená teplota. Ve stratosféře by ona hodnota měla nabývat rozmezí - 45 °C až - 75 °C. Tyto naměřené hodnoty proto nejsou spolehlivé.
Start byl plánován na 11 hodin dopoledne, avšak vlivem technických potíží se přípravy protáhly a balon se vznesl před pátou hodinou odpoledne. Zatímco technici měli plné ruce práce s instalací přístrojů do gondoly, biologové měly vzorky hotové a čekali, až se vše připraví. A tak se z nás stal svačinový tým. Sehnali jsme teplou polévku, kterou jsme vymrzlým jedincům dovezli.
Dalším nutným krokem bylo napuštění balonu heliem. Helium bylo v tlakové lahvi, a jak se rozpínalo do balonu, ruka, která držela hrdlo, byla kromě teplotou vzduchu ochlazována ještě expanzí stlačeného plynu. Proto jsme se v držení balonu poctivě střídali asi po čtyřech minutách. Trvalo to hodinu a půl a tento proces zachycuje snímek.
Let trval asi 4 hodiny, kdy jsme přijímali data ze zabudovaných antén a sledovali predikce podle aktuálního směřování. Nezřídkakdy se tak stalo, že měl balon údajně spadnout na hranici Srbska a Rumunska, na jih Ukrajiny nebo do Maďarska. Po šesté hodině večer spadlý balon našel jeden z dohledávacích týmů v Jihočeském kraji. Všechno dobře dopadlo, řasy přežily.
Autor a účastník experimentu: Jana Hamplová, V8.B