Vodácký kurz

Sjíždíme Otavu, Ohři, Vltavu, Sázavu, Malši a další..., spíme ve stanech, vaříme si...jezdíme na kánojích...
fotografie

Z deníčku Medu - žákyně 9.B 2008/2009 

Vodák 
Milý deníčku, jelikož jsem dostala za úkol napsat nějaké vyprávění o vodáku, myslím, že tento rok to nebude až tak složité. Hned první den, na který jsme se těšili téměř celý rok, začal odjezdem od školy v 10.00 hod. Počasí, vypadalo nadějně! Po 2,5 hodinách sezení v autobuse jsme konečně dorazili do Vyššího Brodu, kde jsme okamžitě vyfasovali pádla a vesty. Když na suché trávě stál poslední stan z naší školy, dostali jsme instrukce jak pádlovat na lodi, vystupovat, nastupovat. Poté se z instrukcí stal opravdový nácvik na vodě, který všichni zvládli i bez mokrého oblečení. Nad našimi hlavami se začaly objevovat šedé mraky. Co myslíte, že se stalo? Správně! Začalo pršet. Náladu to ovšem nezkazilo. Jak tak čas ubíhal, lilo čím dál tím víc. Nálada začala klesat. Nedalo se dělat nic jiného než jen čekat a doufat, že po dlouhé a studené noci konečně přestane pršet. Aby toho nebylo přeci jenom málo, většina z nás byla tak chytrá a postavila si své stany přímo pod vysokou a překrásně nahnutou břízou. To jsme ještě nevěděli, že po příšerném dešti přijde i bouřka. Všichni se báli a věřili, že na nás ten veliký mohutný strom nepřistane. Druhý den po probuzení, nevykročili jsme tou správnou nohou do dalšího dne, ale šlápli jsme přímo do nehorázně mokré trávy, na které plavaly i naše mokré boty. Po otevření stanu se stalo něco, s čím určitě nikdo nepočítal. Před našima rozespalýma očima jsme viděli jen veliké kapky deště. Ano, zase pršelo. Do tohoto vyprávění by se jistě hodil citát“ a chčije a chčije“. Okolo nás nebylo nic jiného než jenom mokrá, studená voda padající z nebe. Posnídali jsme v mokrých stanech na mokrých karimatkách v mokrém oblečení. Potom nás volal jakýsi hlas. Byl to pan učitel, který nám oznámil to, čeho jsme se báli nejvíc. Nikam se nejede. Žádné pádlování, žádné lodě, žádné jezy. Nakonec nás ubytovali v tělocvičně v Českém Krumlově. Všichni sušili věci a spacáky. Odpoledne následovala prohlídka města, při níž kupodivu nepršelo. Večer se skoro všichni vydali do kina. Ráno vodák definitivně skončil a všichni byli smutní z návratu domů. Takže shrneme-li letošní vodák, jediné místo kde jsme tak trochu pádlovali, byli naše stany. 
Ahoj Medu

Milý deníčku, jelikož jsem dostala za úkol napsat nějaké vyprávění o vodáku, myslím, že tento rok to nebude až tak složité. Hned první den, na který jsme se těšili téměř celý rok, začal odjezdem od školy v 10.00 hod. Počasí, vypadalo nadějně! Po 2,5 hodinách sezení v autobuse jsme konečně dorazili do Vyššího Brodu, kde jsme okamžitě vyfasovali pádla a vesty. Když na suché trávě stál poslední stan z naší školy, dostali jsme instrukce jak pádlovat na lodi, vystupovat, nastupovat. Poté se z instrukcí stal opravdový nácvik na vodě, který všichni zvládli i bez mokrého oblečení. Nad našimi hlavami se začaly objevovat šedé mraky. Co myslíte, že se stalo? Správně! Začalo pršet. Náladu to ovšem nezkazilo. Jak tak čas ubíhal, lilo čím dál tím víc. Nálada začala klesat. Nedalo se dělat nic jiného než jen čekat a doufat, že po dlouhé a studené noci konečně přestane pršet. Aby toho nebylo přeci jenom málo, většina z nás byla tak chytrá a postavila si své stany přímo pod vysokou a překrásně nahnutou břízou. To jsme ještě nevěděli, že po příšerném dešti přijde i bouřka. Všichni se báli a věřili, že na nás ten veliký mohutný strom nepřistane. Druhý den po probuzení, nevykročili jsme tou správnou nohou do dalšího dne, ale šlápli jsme přímo do nehorázně mokré trávy, na které plavaly i naše mokré boty. Po otevření stanu se stalo něco, s čím určitě nikdo nepočítal. Před našima rozespalýma očima jsme viděli jen veliké kapky deště. Ano, zase pršelo. Do tohoto vyprávění by se jistě hodil citát“ a chčije a chčije“. Okolo nás nebylo nic jiného než jenom mokrá, studená voda padající z nebe. Posnídali jsme v mokrých stanech na mokrých karimatkách v mokrém oblečení. Potom nás volal jakýsi hlas. Byl to pan učitel, který nám oznámil to, čeho jsme se báli nejvíc. Nikam se nejede. Žádné pádlování, žádné lodě, žádné jezy. Nakonec nás ubytovali v tělocvičně v Českém Krumlově. Všichni sušili věci a spacáky. Odpoledne následovala prohlídka města, při níž kupodivu nepršelo. Večer se skoro všichni vydali do kina. Ráno vodák definitivně skončil a všichni byli smutní z návratu domů. Takže shrneme-li letošní vodák, jediné místo kde jsme tak trochu pádlovali, byli naše stany. 
Ahoj Medu
(24.04.22)
Platnost lékařské prohlídky
(24.04.22)
Medikace -formulář
(16.10.17)
Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte