MENU

Gymnázium Jaroslava Vrchlického Klatovy : EMIL JAKUB FRÍDA, STUDENT

Výborné výsledky
Přední místa v celostátních hodnoceních středních škol, výborné výsledky studentů u státní maturity
Progresivní škola
Intenzivní zavádění tabletů a moderních technologií do výuky, výuka informatiky a volitelně i programování
Výuka cizích jazyků
Pestrost nabídky, mezinárodní jazykové zkoušky, zahraniční exkurze
Univerzálnost
Příprava na všechny typy vysokých škol, profilace studentů pomocí široké palety volitelných předmětů
Všestrannost
Bohaté kulturní a sportovní aktivity studentů, aktivní školní klub
Sport a tělesná výchova
Třída pro aktivní sportovce, kvalitní vnitřní a vnější sportoviště
Proč jít studovat na gymnázium

Instagram

#NaGympluJeFajn
Klatovy Šumava

Emil Jakub Frída, student

(Z Almanachu 2002)

Když přišel Emil Frída do Klatov na studia v roce 1869, musel se podrobit přijímací zkoušce do septimy, protože sextu absolvoval na soukromém Jungmannově gymnáziu v Praze. Profesor matematiky František Hromádko zjistil, že je v matematice velmi slabý, a doporučil mu, aby ho ke zkoušce připravil nastávající septimán Josef Thomayer. Přes tuto snahu u zkoušek ve dnech 1. - 2. října 1869 neuspěl pro studium v septimě. Je proto přijat do sexty. Nestal se tedy spolužákem Josefa Thomayera, byl však od prvních dnů jeho věrným přítelem až do konce svého života. Tohoto muže nutno také považovat za iniciátora změny jména básníka Jaroslava Vrchlického.

Školní rok 1869 až 1870 je posledním rokem řádového ústavu. Ředitelem byl tehdy páter Kornelius Regner. Jako třídní v sextě působil František Lev Saska, který však hned na jaře roku 1870 zemřel. Po něm je jmenován novým třídním učitelem Bedřich Pošík, oblíbenec studentů, který se také později stal přítelem Jaroslava Vrchlického. Prvním světským ředitelem ve školním roce 1870 až 1871 ustanoven Josef Podstatný, třídním v septimě pak profesor Václav Hilmar, který přišel do Klatov z Prahy a svoji třídu učil latině, řečtině, češtině a němčině. Na konci septimy ve svém dopise strýci Antonínu Kolářovi, faráři v Ovčárech u Kolína, vyjadřuje Frída spokojenost s výsledkem studia v septimě.

Do nejvyšší třídy gymnázia vstupoval Frída s příznivým prospěchem. Velký převrat u něho k lepšímu v matematice způsobil dr. Emanuel Taftl. Vzbudil takový zájem o své nauky, matematiku a fyziku, že se v tomto oboru zlepšila i Frídova klasifikace. Písemné maturitní zkoušky se konaly od pondělí 10. června do soboty 15. června 1872. Nejvíce se Frída zapotil s matematikou. Ústní maturity se konaly od středy 17. července do pátku 19. července 1872 a maturantů bylo 15 a všichni maturitu úspěšně složili. Svému strýci po maturitě opět psal: „Rozhlížím se dnes po době studií svých v Klatovech. Jsou to jen tři léta, ale já jsem spokojen a v tomto pocitu vlastního štěstí děkuji Vám, prvnímu, za všechny květy, jimiž jste ozdobil můj chudičký život. Jsou to jen tři léta, ale mohu směle říci, že zde stojím s talentem svým i vědomostmi svými alespoň v první uzavřené periodě, mohu říci, že jsem žil dosti, že jsem nevynechal ani nejmenší příležitost k zušlechtění sebe, a jestli jsem někdy chybil, spadá to skoro vždy na účet příliš dobré vůle.“ V Klatovech se však zrodil především básník Jaroslav Vrchlický. Gymnázium mu dalo základy vzdělání a podnítilo jeho touhu pracovat.

Jestliže přišel Emil Frída roku 1869 na klatovské gymnázium s několika básněmi, odcházel odtud v roce 1872 Jaroslav Vrchlický s velikými básnickými sbírkami a známý širšímu čtenářstvu. Sám prohlašoval za svou opravdovou první báseň „Z dalekých cest“, která se datuje do období sexty. V Klatovech žil Frída v malé společnosti několika přátel, z nichž nejvíce přilnul k Josefu Thomayerovi. Dále to byl František Krátký, který studoval o třídu níže a pocházel z Makova u Klatov. Jako třetí do této řady náležel Josef Martínek, spolužák, u jehož rodičů bydlel Frída v oktávě. K neposledním patřil také jeho bratr Bedřich.

Ani dívčímu světu se Frída nevyhýbal. Jeho dětskou láskou ve 14 letech se stala Anna, dcera učitele Martínka v Domažlicích. V Klatovech zbožňoval Marii, dceru perníkáře a ekonoma Hofmana. Skutečnou láskou Frídovou V Klatovech byla Kateřina, nejstarší sestra výše zmíněného Josefa Martínka. Ta sehrála roli největší inspirace jeho prvních milostných a všech dalších básní. Zemřela jako svobodná roku 1910.

A ještě když se roku 1911 vracel poslední cestou do šumavského kraje, do Domažlic, cestou přes Klatovy při pohledu na město s Černou věží vzpomínal na svá studia a přátele. Do tohoto pozdního věku o vánočních svátcích slyšíval hlas klatovských zvonů, což se promítlo do básně „Vánoce“, začínající verši:

Hlas zvonů táhne nad závějí,
kdes v dálce tiše zaniká … …
dnes všechny struny v srdci znějí,
neb mladost se jich dotýká … …

Václav Černovský, maturitní ročník 1949